Zvířata žijící v kompostu

Žížaly

Žížaly jsou nejznámějšími kroužkovci. Je známo přes 5 500 druhů žížal. Jsou rozšířené po celém světě s výjimkou polárních a pouštních oblastí. Největší a nejhojnější v Česku je žížala obecná a žížala hnojní.

Žížaly mají značný význam pro ekosystém. Svojí činností vytvářejí v půdě malé kanálky, které provzdušňují půdu. Žížaly vstřebají za 24 hodin tolik potravy, kolik samy váží. Ve střevě žížal žije obrovské množství mikroorganismů, takže jejich výměšky mají daleko větší mikrobiální aktivitu než polykaná zemina. Tak vzniká humus vázaný na jíl, tedy právě to, co tvoří strukturní úrodnou půdu. Výzkumu o významnosti žížal při tvorbě humusu se dlouhodobě věnoval Charles Darwin. Dospěl k překvapivě vysokému číslu 2,5 kg metamorfovaného humusu na m² ročně.

Hlemýžď zahradní

Hlemýžď zahradní je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití. Při své velikosti 40–50 mm je tak největší plž v Česku. Má žlutohnědou schránku s tmavými pásky. Dožívá se až šesti let, vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách a kompostech. Zimu přečkává v půdě. Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly a denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Na rozdíl od mnoha jiných plžů dokáže trávit celulózu.

Nosorožík

Nosorožík může být červenohnědé, černohnědé až téměř černé barvy. Krovky jsou hladké, lesklé, s jemným tečkováním. Samci mají různě dlouhý roh a vyzdvižený štít. Někteří samci mohou mít roh velmi malý a podobají se více samicím. Samice mají na místo rohu jen malý hrbolek a štít nese jen nízký oválný protlak. Ve velikosti rohů i výrůstků na štítu existuje velká variabilita. Vzácné larvy tohoto brouka se hojně objevují v kompostérech a lidé často ani nevědí o jaké larvy se jedná. Buďme proto ohleduplní k obyvatelům naší zahrady.

Ježek západní

Ježek patří mezi ohrožené druhy zvěře. Ježci se vyskytují po celé Evropě, v Africe i Asii. Při manipulaci s kompostem a odklízení hromad listí je třeba dávat pozor na ježky i jejich mláďata.

Stonožky

Stonožky patří do třídy stonožkovců. Přes své jméno nemají stonožky sto nohou, obvykle jich mají méně. Stonožky mají na rozdíl od mnohonožek své protáhlé tělo shora zploštělé, na hlavě jeden pár tenkých nitkovitých tykadel. Každý jejich tělní článek nese pouze jeden pár nohou. První pár je přeměněn v kusadlové nožky s jedovou žlázou. Stonožka jimi omračuje kořist, všechny jsou totiž dravé. U nás žijící stonožky dorůstají nejvýše 6 cm, ale některé mohou dorůstat až 20 centimetrů a více. Dokáží zabít i malé živočichy jako třeba myš nebo ještěrka, svou hmyzí potravu hledají v kompostu.

Stínka

Měří kolem 1,5 cm a má tmavě šedou barvu. Tělo se skládá ze článkovaného krunýře, na němž je 9 článků, 7 párů kráčivých končetin a tykadel. Mohou být cítit čpavkem, protože vylučují odpadní dusíkaté látky v podobě čpavku. Dýchají pomocí žaberních destiček vespodu zadečku, proto musejí žít ve vlhkém prostředí. Jsou aktivní za soumraku, přes den jsou zalezlé pod kameny nebo v tmavých skulinách. Často se zdržují ve skupině spolu se svinkami. Živí se tlejícími rostlinami a jelikož jejich krunýř neroste s nimi, musejí ho vyměňovat. Potřebné minerály získávají z kompostu nebo např. rozpadající se omítky a zdiva.

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.